Podzimní putování ježečka Pichláčka
Prázdniny utekly jako voda a opět jsme se setkali na začátku září plni dojmů a natěšení na nová dobrodružství.
Průvodcem podzimu se nám stal ježeček Pichláček, který sice nemá sourozence, ale na cestách za kamarády, které nám bude postupně představovat ho doprovází bratranec Ježourek.
Tak nejprve nás zajímalo, jak takoví ježci vůbec žijí. Hodně informací jsme se dozvěděli z různých encyklopedií.
Tak třeba: je savec, kožíšek má šitý z bodlinek, v tlamičce má celkem 36 zubů, ježčí holky jsou o kousek větší než kluci,v noci hrozně dupe, když vyráží na lov, není příliš opatrný, ucítí – li nebezpečí stočí se do klubíčka a vystrčí bodlinky. Chytá hmyz, larvy, nepohrdne stonožkou, pavoukem, hlemýžděm a slimákem. Takže žádná jablka a hrušky!!!
Proslídí kdejaký koutek a s časem si hlavu neláme.
Nám se ježci Pichláčci vyráběli snadno.
Hrozně nás bavily tyto dvě básničky. Říkali jsme si je stále do kola.
O JEŽKOVI
Jana Brettschneiderová
Ježku, ježku,
máš v kožíšku blešku!
Kdo to ví, kdo to ví?
Kdo ježkovi napoví.
Ježku, ježku, já vím, kde máš blešku!
V kožíšku. Za pravou tlapičkou.
Za jakou? Za jakou?
Za přední nebo za zadní?
Za zadní.
Honem si jí ježku najdi.
KULHAVÝ JEŽEK
Dagmar Vysoká
Ježek kulhá po zahradě,
zabodl si bodlinu.
Přistál břichem na ohradě,
když chtěl dělat bublinu.
Našel totiž bublifuk,
jak tak hledal červíky.
Zahodil ho malý kluk,
co chtěl být už veliký.
PŘÍBĚH O JEŽKOVI PICHLÁČKOVI
Jana Brettschneiderová
Mami, mami, poběž honem, rychleji prosím, přidej,, křičel malý František
velmi netrpělivě“.
Někdo na mne vykoukl z hromádky listí, když jsem šel kolem houpačky
na pískoviště.
To se ti jenom zdálo Františku. Tak se pojď podívat. Už běžím
,, povídá udýchaně maminka“.
Ty můj malý popleto, vždyť je to ježek Pichláček o kterém jsme si
už vyprávěli. Mami, mami vezmeme si ho domů? Co ty na to? Dám si ho
do krabice od bot v pokojíčku postýlce.
Františku, ježek není domácí mazlíček. Ke svému životu potřebuje
volnost, svobodu, přírodu.
V kožíšku má spoustu blech, které by ti do postýlky naskákaly. Mami, mami
a proč si nenese na bodlinkách jablíčka a hrušky? Františku, ty popleto
,, povídá maminka“. Ježek je hmyzožravec, rád si smlsne na mouchách,
pavoucích, larvách a dokonce dovede spořádat i malou ještěrku.
Má totiž hodně zoubků v tlamičce – dokonce víc než člověk. V noci
pomalinku prochází okolí a čichá, kde je jeho kořist a strašně u toho dupe
,, smála se maminka“. Mami, když ho necháme venku bude mu smutno.
Určitě nebude. Zahrabe se do hromádky listí v lese nebo na zahradě
a přes zimu si schrupne. Je totiž zimní spáč, jako třeba medvěd. Prospí se
a na jaře až se oteplí, roztaje bílý sníh, tak v plné síle vyrazí ven na sluníčko.
Pozorně jsme poslouchali a tak nebyl problém odpovědět na
Otázky k příběhu:
- Proč ježek nejí jablka a hrušky?
- Může ježek bydlet s člověkem v domě?
- Na čem si ježek nejvíce pochutná?
- Je ježek zimní spáč?
- Znáš ještě jiné zimní spáče?
- Dokáže potravu rozkousat? Má zoubky?
- Co uděláš, když v přírodě uvidíš ježka?
První kamarádkou se kterou nás Pichláček seznámil byla kozička Lízinka. Přišel si k ní hrát. Se svými sourozenci byla sama doma, když se ozvalo zvláštní bouchání na dveře. Všichni se hrozně lekli. Hlas za dveřmi říkal, že je maminka, aby otevřeli. Kozička Lízinka už chtěla otevřít, když se ke dveřím postavil ježeček Pichláček. Co to děláš? Snad nechceš otvírat. Neotvírej, víš přece, jak dopadla kůzlátka v té pohádce o neposlušných kůzlátkách. Zapomněla si, co se stalo? A tak vlastně ježeček Pichláček kozičku Lízinku a její sourozence zachránil.
Počasí nám v prvních zářijových dnech doslova přálo. Vypravili jsme se s
ježečkem Pichláčkem do přírody, abychom se podívali,
co je v okolí nového a seznámili se zase s nějakým novým kamarádem.
Vydali jsme se po modré turistické značce do lesa a najednou nás zmátla tato
značka. Co to znamená?
Nezbytná výbava: svíticí vestičky
Jakub: ,, Co blbneš Elo“?
Eliška: ,, Já mám sváteční střevíčky –co budu dělat, nechci si je umazat“!!!
Lucie: ,,Ať se koukám, jak se koukám, žádné zvířátko nevidím“
Oliver: ,,Traktor je lepší než nějaké zvíře, že jo kluci?“
Všude to krásně kvetlo.
Mikuláš: ,, Co to tu tak příšerně smrdí“ ?
Jakub ,,Já bych ti to řekl, ale ….. / nesmí se to říkat- je to sprostý/
Mates: ,,Tak nevím, dojdu do školky nebo ne!“ Máte papír ?
Pojdˇte se honem podívat? Tady roste na stromě pivo?,, To se z toho picnu“. Jakub
No jo, fakt!
Kde?
Kam koukáte? Na stromě!!
Zákaz, máte peníze?
A na co? To jsou otázky!
Podívejte se? Tady bydlí pavouček Sekáč?
Je skoro stejný, jako ten náš?
Pavouci mají osm nohou. Mouchy jenom šest. Pro lov používají pasti zhotovené z vláken, říká se jim pavučina b- kruhové sítě tkané spirálovitě. Žijí na vlhkých místech. Pavouk pak na svou kořist číhá ve středu pavučiny nebo na konci tzv. signálního vlákna. Jako malinu slupne mouchu, která se chytí.
V našem příběhu O pavoučkovi Sekáčkovi pomohl ježeček Pichláček osvobodit Sekáčka ze zavařovací sklenice, kam ho umístil zlý František, protože se ho bál. Sám nemohl sklenici odklopit. Běžel do lesa a požádal o pomoc medvěda Hromburáce a vysvobození se povedlo.
PAVOUK
Souká, souká pavouk sítě, souká, souká celkem hbitě.
Musí si dnes pospíšit, aby spoustu mušek chyt.
Moucha bzučí bzí, bzí, bzí, mě ten pavouk nechytí.
Letí, letí nekouká, už se v síti třepotá.
Pavouk souká, souká síť, dneska spoustu mušek chyt.
Najedl se dosyta, všechny mušky pochytal.
Ve vodě žije další Pichláčkův kamarád bobr Miloš.
BOBR
I když bobr není obr,
nic se práce neleká.
Ve své noře,každý kořen,
překouše a přeseká.
Je to vodní architekt. Dokáže přehradit potok, vybudovat hráz, je přizpůsobený životu ve vodě, na konci tlapiček má plovací blány.
Když si nemůže udělat obydlí v podzemí, může strom pokácet a použít jej jako základ svého hradu (2,5 m vysokého a 3 m širokého), který tvoří hráz na potoce nebo řece, kde se rozhodl usídlit. Ze svého hradu vyrážejí hned po setmění a vracejí se až pozdě k ránu.
Patří mezi hlodavce, má hustou černohnědou srst a dlouhý placatý ocas.
Jeho potravou jsou rostliny, větvičky vrby, topolu je pěkný tlouštík váží až 30 kg.
Ssssssssssssssssssssssssssssss slyšíte to taky? To hadík Edík se plazí. Ssssssssss
To byl jeden hloupý had, co se měl až příliš rád.
HLOUPÝ HAD
Do holičství vlezl had,
že by prosil ostříhat.
Holič mrkne ne hada
a hned smíchu propadá:
Jak bych ostříhal tě asi?
Nemáš vousy, nemáš vlasy.
Nepůjde to milý synku,
na ježka ni na pěšinku…
Had se do klubíčka stočí
a smutek mu kouká z očí.
Potom řekne, směrem vzhůru:
Kde bych našel pedikúru?
Tam mi jistě pomohou aspoň s nehty na nohou!!!
Na okraji lesa ve vysoké trávě hádali se dva : hlemýžď Emil a slimák Slim o tom, kdo je hezčí.
Emil povídá : ,, já mám ozdobný domeček, který si s sebou na cesty vezu – takový karavan.“
Slim : ,, já zase jsem štíhlý a všude zaparkuju.“
Emi : „ no jo, ale prší na tebe.“
Slim: ,, pořídil jsem si značkový deštník , tak už neprší.“
…. A takhle se dohadovali, tak dlouho, dokud jim ježeček Pichláček nevysvětlil, že jsou oba jeho kamarádi a vůbec mu nevadí, jak kdo vypadá, ale jak se k sobě chová..
V lese s borovicí kdosi třese, zima pomalu už blíží se. To veverka Barka do domečku šišky nosí.
Projekt Putování ježečka Pichláčka zakončíme výletem do zoo v Praze, abychom se podívali, jak žijí ježečkovi kamarádi ve světě a dozvěděli se o nich nějaké informace.