Putování do Zoo

PUTOVÁNÍ ZA KAMARÁDY JEŽEČKA PICHLÁČKA DO ZOO V PRAZE
18 října 2012 za krásného podzimního dne zalitého sluncem jsme vyjeli do pražské ZOO za kamarády ježečka Pichláčka.

Cesta vlakem ubíhala pomalu, protože těšení bylo příliš veliké.

Kdy už tam budeme?

Jezdící schody nás taky nezaskočily.

Nezůstal někdo v metru? Nevidím Líbu?

Opravdu pojedeme teď autobusem?

Pospěšte, je tu hodně lidí nebo se nedostaneme dovnitř.

Hurá jsme uvnitř

Vidíte toho mravence? Paní učitelko, ten mravenec je nějaký veliký?

Zase se loudají, takhle do džungle nedojdeme….

Nevím, jak vy, ale já pojedu domů lodí.

Orangutany mám nejraději

Kde jsou ostatní?
Aha, už je vidím.

Všichni si zařádili na bezva klouzačce

Opice pěkně řádily

Dostali jsme z toho hrozný hlad

Mně ta svačina nechutná

Nic tu nezapomeňte

Já chci slona domu mami?

Tak konečně mám přehled

Podívej se, tudy půjdeme dolů? Když já chci jít kolem ledních medvědů! Smolík, jindy.

Podobní divočáci jsou u nás v lese taky.

Nohy nás začaly pěkně bolet, tak jsme si sedli a posilnili se na další pochod


Dinosauří zkratka byla bezva

Natálka: ,,To jsou kozy, víte to“?
 

Hele, to je čáp? A má černé peří?

Chceš taky?

Poletím za nimi

Tygr vypadal děsivě i z velké dálky

Jako živý

Já se ho bojím

Pomoooooc

 
Jsem lepší než opičky

Viděla si to Nikolko?

O želvách obrovských jsme se učili vloni. Pamatuješ Naty?

Na plameňáky

Nech toho, neprovokuj, chci si schrupnout. Všichni jsme to pochopili.

Pauzu na lehké občerstvení každý využil po svém

Adriana a děti na lávce.Nehoupejte s tím tolik, mám plné břicho.

Kachny, kachny, kachny. Kde je vidíte? Kam všichni koukáte?

U tučňáků zrovna obědvali

Lachtani se pořád schovávali.

Čas nám vypršel hrozně rychle. Koukli jsme na hodinky a ty už ukazovaly odjezd

Tedy vůbec se nám nechtělo, ale nedalo se nic dělat

Tak někdy příště